3. Architektura středověkých konventů

Benediktini

Typ benediktinského kláštera prošel v Evropě dlouhým vývojem již od 4. století, kdy došlo k prvnímu velkému rozvoji západního mnišství. Benediktinský klášter v Evropě (a tedy i v Čechách, ne všechny kláštery z této doby se však dochovaly s jasnou dispozicí) měl tradičně vlastní kostel bazilikálního typu se dvěma věžemi na západě, příčnou lodí, apsidou v závěru, ve 12. století (pod vlivem reformních proudů, viz Cluny) nově bez zvýšené krypty (prostor v chrámu se tak oproti předchozímu stavu výrazně zceloval), s postranními kaplemi (či loděmi) a se zvýšenou zvonicí nad křížením lodi a transeptu (příčné lodi). Klausura měla čtyři ramena na jižní straně kostela, rozkádající se okolo tzv. rajského dvora (který obíhala křížová chodba - ambit). V severní části klausury se konala kapitulní shromáždění, ve východním křídle byla vytápěná místnost pro mnichy (calefactorium) a v patře dormitář (společná ložnice). Na toto křídlo navazovala lázeň a latriny. Na jižní straně se nacházel refektář (společná jídelna) a kuchyně, v patře vestiarium (šatna) a dále na jihu pivovar a pekárna. V západní části bylo cellarium (zásobárna) a také místnost pro návštěvy.

Na severní straně klášterního kostela se rozkládala hala pro hosty, příbytky fortnýře, představeného klášterní školy a místnosti pro cestující mnichy. V blízkosti kostela zde byla škola a obydlí opata, lékařský dům se zahradou s léčivými rostlinami, a dále hospodářské zázemí kláštera (zahrada, drůbežárny, chlévy, stáje, sýpky, příbytky řemeslníků, mlýny, stoupy, sušárny atd.)

Od 11. století pak byla do této ustálené struktury přidána kapitulní síň s kaplí P. Marie (ve východním křídle klausury), parlatorium (hovorna ve východním křídle klausury - konvent měl zachovávat mlčenlivost, zde mohl hovořit člen konventu s nadřízeným) a lavatorium (kaplovitá stavba nad studnou u jižního ramene klausury, sloužící k omývání rukou před vstupem do refektáře).

Typ benediktinského kláštera výrazně ovlivnil vzhled a dispozici klášterních areálů dalších středověkých mnišských, rytířských a kanovnických řádů.

Cisterciáci

Podle řádových statut měl cisterciácký klášter vzniknout ve zcela pusté krajině. Protože to ne vždy bylo možné, objevil se záhy požadavek, že všechny klášterní stavby musejí být od světa odděleny klausurní zdí. Stavba byla zahájena vybudováním základních staveb pro 12 mnichů a opata - tedy svatyně, refekráře, dormitáře, příbytku pro hosty a vrátného. V klauzuře bylo přitom dále výrazně odděleno východní křídlo pro kněží, a západní pro laické bratry (konvrše); obě skupiny obyvatel jednoho konventu tvořili dva uzavřené světy, které využívaly jen svých vlastních prostor a nesetkávaly se ani cestou do kostela, a dokonce ani v kostele, který byl rovněž rozdělen příčkou (chór a transept náležel kněžím, loď konvršům).

Klášterní kostel byl bazilikálního typu bez věží (pouze se zvonicí nad křížením lodi a transeptu) a často s pravoúhle zakončeným chórem. Umělecké vybavení kostelů bylo ve shodě s řádovými předpisy velmi strohé, ač v některých případech byly tyto porušovány (pořizování barevných oken, vysokých zvonic, kamenické výzdoby hlavic sloupů a portálů, složitých a barevných kamenných podlah).

Součástí areálu cisterciáckého kláštera byl kostel pro laiky, kterým řád (na rozdíl od benediktinů) neumožňoval vstup do klášterního kostela. U vstupní brány se rozkládalo opatství a budova pro hosty, v západní části pak byly hospodářské stavby (cisterciácký klášter živila v této době zpravidla soustava hospodářských dvorů, jejichž provoz zajišťovali sami konventuálové, tedy především konvrši).

Rytířské řády

Rovněž zde se uplatnil vliv dlouhým vývojem ustáleného schématu benediktinského konventu, navíc pak rovněž některé momenty ze světského prostředí (obytné paláce, stáje pro koně rytířů-členů řádu, opevnění areálu apod.); mimoto neměli zakladatelé zpravidla k dispozici velké prostory a proto jsou tyto kláštery dispozičně neustálené, často se jednalo o shluk budov na poměrně malé ploše. Navíc v blízkosti vlastních klášterních budov se nalézal samotný špitál, o který se rytíři starali.

Příkladem komendy rytířského řádu může být kupř. areál johanitského kláštera u P. Marie pod řetězem v Praze, kde na jižní straně konventního kostela byla vybudována klausura, na severní pak dům komtura. Dále se zde nalézaly hospodářské objekty, laický kostel, lázně a.j., celý areál byl obehnán mohutnými hradbami. Zajímavě řešená je komenda ve Strakonicích (již z 13. století), kde jde o jakýsi konglomerát šlechtického sídla a johanitského kláštera. Rovněž nedávno objevená komenda v Českém Dubu byla zřejmě typickou ukázkou řádové architektury s obrannými patrovými budovami.
Podobně vypadaly komendy dalších rytířských řádů a také řeholních kanovníků (především premonstrátů).