5.4. Sklo v raném středověku

Již v raném středověku se u nás objevuje sklo, nicméně skleněné výrobky jsou stále ještě poměrně vzácné.

Výroba skla byla v tomto období převážně doménou kláštěrních dílen. Odtud také známe nejstarší technologické příručky pro práci se sklem - například "De diversis artibus" německého benediktina Theofila sepsaná již roku 1120. O práci se sklem v kláštěrním prostředí se zmiňuje i Mnich Sázavský, když popisuje znalosti a umění sázavského opata Regnarda slovy: "...dovedl malovat a vyřezávat jakékoli obrazy ze dřeva, z kosti nebo z rozličných druhů kovů, také nebyl neznalý v umění kovářském, jakož i ve všem díle, které se dělává ze skla.". (Pokračovatelé Kosmovi, 1974, str. 31).

V klášterech se vyráběly také skleněné tabulky okeních výplní. Skleněná výplň oken však ještě nebyla zcela běžnou ani v obydlích nobility, takže větší uplatnění našla zatím spíše v církevním prostředí. Nevelké, spíše průsvitné než průhledné, skleněné tabulky byly zpravidla zasazovány do olova. Již z tohoto období a prostředí známe také barevné sklo a skleněné vitráže. Sklo se barvilo pomocí oxidů různých kovů.

Další skleněné výrobky představují sklenice různých tvarů. V raném středověku však byly i tyto nádoby ještě poměrně vzácné i na stolech nobility.

Poslední využití skla pak představují šperky - jednak šlo o skleněné korále v různých barvách a jednak o barevné skleněné smalty - průhledná i neprůhledná sklovina natavovaná na povrch různých kovů.