Projekt

IMG_3076.jpg

OPEVNĚNÍ DVORCE

Románské dvorce se na rozdíl od mladších gotických hradů, budovaných vesměs na strmých nepřístupných místech, skalách a ostrožnách, stavěly v otevřené krajině při stávajících cestách a stezkách. Curia Vitkov se rozkládá na plochém hřebenu s homolí, dvorec je situován věžovou branou k nejsnáze přístupnému místu - proti hřebeni kopce, kde je i přístupová cesta.

Doklady ohrazení dvorce příkopem existují z celé řady lokalit. Například příkop v Týnci nad Sázavou, zahloubený přímo do žulové skály, musel být dosti náročným podnikem. Zdá se, že k vyhloubení příkopu a vybudování alespoň lehkého opevnění či ohrazení mohlo někdy dojít až v průběhu existence sídla, což mohlo být ovlivněno například nejistou situací v určitých obdobích - například v Radonicích byl původní knížecí dvorec pouze oplocen, ale po získání kurie strahovskými premonstráty došlo na konci 12. století k jejímu „otýnění“, ač se patrně její hospodářsko-sídelní funkce nezměnila. Příkop našeho dvorce je přibližně 2m hluboký a 3m široký s plochým dnem a prudce svažitými okraji.

" "

Archeologický průzkum opevnění raných šlechtických sídel prokázal, že se zde již nestavěly složité komorové konstrukce, jaké známe ze starších hradišť. Valy chvojenského dvorce jsou uváděny jako sypané, hlinitokamenité konstrukce, jinde však většinou stopy po valech chybí zcela. Jednak vytěžená zemina navršená po vnitřním obvodu příkopu časem sesedávala a ponechaná bez údržby byla splavována zpět do příkopů, jednak také mohla být využita na srovnání či zvýšení terénu ohrazeného prostoru (např. pod novostavbou kostela v Radonicích nad Ohří, hrádky typu motte atd.). Důvodem pro vynechání valu mohly být už tak stísněné podmínky uvnitř otýněného areálu (Týnec nad Sázavou). Kurie tedy bývaly spíše jen lehce ohrazeny palisádou či plotem. Náš objekt ovšem disponuje prostým vršeným a dusaným valem, zpevněným místy výdřevou a porostem proti půdní erozi. Valové opevnění tvoří dva pásy valů, nižší vnější lícuje s vnější hranou příkopu a hlavní vnitřní lícuje s vnitřní hranou příkopu a prakticky vybíhá plynule přímo ze dna příkopu. Vnější val je vysoký přibližně 1 až 1.5 m, v čele je opatřen šikmou řadou ven trčících kůlů.

Vnitřní hlavní val je z vnitřní strany opevnění vysoký 1.5 až 3 m (nejvyšší je v prostoru před hlavní branou) u paty široký přes 4 m. Na vnější straně val vybíhá přímo ze dna příkopu a dosahuje tak výšky 3-4 m, před branou 4.5 m. Potenciální útočník, který byl nucen opřít obléhací žebříky nebo ostrve ze dna příkopu, musel tedy počítat s výškou valu 4-5 m bez samotné 2m palisády v koruně valu - proto jeho žebříky či ostrve musely mít délku nejméně 6m, což už i u tohoto lehkého ohrazení představovalo nemalou výšku.

" "

Hlavní val je v koruně opatřen masivním až 2,5m vysokým "polským plotem" tvořeným dubovými kuláči zapuštěnými hluboko do země a výpletem ze silných prutů listnáčů dosahujících po dokončení výšky kolem 2m. Tato konstrukce nahradila v našem projektu starší "klasickou" palisádu z přiostřených smrkových a borových kuláčů. Ta se ukázala v našich podmínkách neúnosně náročná na údržbu a stávající "polský plot" je jí odpovídající alternativou, přijatelnou lehkému opevnění podobného sídla. Archeologické průzkumy jednotlivých lokalit prokázaly právě i používání jednoduššího plotu - viz např. stopy po vertikálních kůlech a horizontálních žlábcích v Bedřichově Světci. Vzhledem k tomu, že tamní dvorec nedisponoval ani příkopem, charakter ohrazení spíše hovoří o jeho právně vydělovací úloze - odděluje prostor dvorce od jeho řemeslnického a zemědělského okolí. Již zmíněný příklad Radonic nad Ohří ovšem naznačuje, že i obranná funkce byť jednoduchých opevnění hrála pro majitele dvorce čas od času důležitou roli, neboť se jim vyplatilo do opevnění investovat určité prostředky.

Hlavní brána dvorce je ve valu proražena směrem proti hřebeni kopce a je chráněna roubenou patrovou věží postavenou přímo nad branou a průjezdem ve valu.Vjezd je vysoký přibližně 3 m a stejně tak široký. Samotná věž nad ním je čtvercová o hraně 3 m, roubená a vysoká po střechu 6 m. Nad roubenou částí je usazen krytý ochoz, který na způsob podsebití přečnívá, přes půdorys roubeného patra. Proti bráně vede přes příkop cca 3 m široký, pevný dřevěný most. Na protilehlé straně je ve valu proražena úžší zadní branka, široká asi 1,5 m, vysoká 2 m a zastřešená nízkou věžicí, vedoucí do osady řemeslníků pod dvorem.

PALÁC VELMOŽE A DALŠÍ OBYTNÉ BUDOVY

V areálech románských velmožských kurií se zpravidla spojovala celá řada funkcí - sloužily jako sídla velmože či církevní vrchnosti (vlastníky kurií byly rovněž církevní řády, které se významně angažovaly v kolonizování neosídlených oblastí). Současně byly tyto dvory důležitými články hospodářské správy vznikajících pozemkových držav a újezdů, a stejně tak i místními středisky řemeslné výroby. Naopak dřevěné i kamenné paláce a zejména vlastnické tribunové kostely představují zřetelně prestižní prvek, sloužící k reprezentaci jednotlivců, rodin nebo institucí majitelů.

" "
Sídlo pána dvorce tvoří v našem případě rámová patrová budova s vnější dřevěnou emporou v patře, spojenou s kamenným románským kostelem s věží. Více informací o raných šlechtických sídlech naleznete v samostatném oddíle.

Rodina velmožova úředníka (šafáře) a kněze obývají srubové, mazanicí omazané stavby, stojící přímo na akropoli. Jsou prostornější než obydlí řemeslníků na předpolí dvorce, s povalem ze štípaných kmenů a s hliněnou dusanou podlahou. Otopné zařízení v rohu místnosti má dymník, který odvádí kouř nad poval a otvory ve štítech sedlové střechy ven. Střechy jsou pokryté primitivními dřevěnými šindely. 

O chod samotného dvorce (paláce aj.) se starala čeleď. Vesměs šlo o mladé svobodné muže či dívky. Část z nich mohla být zřejmě ubytována přímo v paláci (např. v kuchyni) ale zbytek přespával v čelednících - malých jednoduchých domcích přímo na akropoli. Konstrukcí a vybavením se příliš neliší od domů řemeslníků na předhradí. Jedná se o jednoduché jednoprostorové stavby s dýmnou jizbou, se střechou z rákosových došků.

" "


KOSTEL

Skvostem dvorce je emporový (tribunový) vlastnický kostel. Není příliš velký (cca 8x15m), ale ve své době byla tato častá součást velmožského dvorce neobyčejně prestižní a reprezentativní záležitostí. Vedle hlavního vchodu má kostel ještě jeden vyvýšený vstup ve veži odkud lze vstoupit přímo na tribunu kostela. Odtud pán se svou rodinou sledoval bohoslužby. Mohl také tuto jedinou pevnou kamennou stavbu v okolí využívat v případě nebezpečí jako útočiště, protože prostory lodi a tribuny s věží mají vlastní vchod a jsou funkčně oddělené. Ostatní obyvatelé dvorce a z okolí byli přítomni dole v lodi na místech daných jejich postavením. 

kostel-rovna1.jpg
Model budoucí podoby kostela na Curii Vítkov, odvozený z původní podoby (pozdně románské přestavby) románského kostela v sv.Jakuba v Rovné u Stříbrné Kamenice. 

HOSPODÁŘSKÁ STAVENÍ NA AKROPOLI

Kosterní pozůstatky dokládají na dvorcích jak přítomnost menšího plemene koně, který nebyl vhodným zvířetem pro zemědělskou činnost, ale pochopitelně znamením vyššího sociálního statutu jeho majitele, kterému se také jeho chov mohl vyplatit. Univerzální byl oproti tomu skot, vhodný jak k tahu a obdělávání půdy, tak samozřejmě i jako zdroj masa, mléka a dalších produktů vhodných pro další řemeslné zpracování; nechybí ani doklady přítomnosti slepic a hus. V areálu proto stojí nejen jednoduché stáje, ale též sýpky, seníky a kolny, hospodářské stavby jednoduchých rámových konstrukcí se stěnami ze dřevěných prvků vkládaných do drážky, vyplétanými proutím apod. omazanými mazanicí, s doškovými střechami.

" "


OSADA ŘEMESLNÍKŮ NA PŘEDHRADÍ

Bezprostředně k ohrazenému dvorci přiléhá nevelká řemeslnická osada. Ani tato část projektu není rekonstrukcí konkrétní zdokumentované lokality, především z důvodu, že žádná lokalita tohoto charakteru na našem území (zatím) nebyla komplexně archeologicky prozkoumaná a informace písemných pramenů v tomto případě nemohou postačovat. Jednotícím prvkem řemeslnické osady je vročení postavených objektů do poměrně širokého časového období od 12. do počátku 13. století. Při výběru budovaných objektů jsme se drželi příkladů z území raně středověkých Čech, Moravy a přilehlých částí Polska a Německa. 

V současnosti máme na dvorci hotové dva domy řemeslníků - dům tesaře/řezbáře a dům kováře naproti kovárně. Oba tyto domy jsou svým pojetím, rozměry a vybavením podobné. Dům je srubová stavba na obdélném půdoryse 4x5 m, sestavená z neotesaných klád. Prostor mezi nimi je vyplněn mechem, trávou či surovou ovčí vlnou a omazán jílem; před povětrnostními vlivy je navíc dům vně i uvnitř chráněn další vrstvou mazanice. Vchod je z izolačních důvodů nízký; podobně okna jsou vlastně jen malé větrací otvory, v zimě ucpávané. Sedlová střecha, jejíž hřeben spočívá na dvou "sochách", je pokryta došky z rákosu. Oba štíty domu jsou vypleteny z proutí a omazány jílem. V rohu obytné místnosti (jizby) se nachází hliněná pec na kamenném podstavci, vyhřívající vnitřní prostor. Kouř je odváděn otvorem ve štítu a samotnou střechou. Podlaha je hliněná, dusaná. 

Parní lázeň nebo "stuba" je jednoduchá srubová stavba, obdélného půdorysu, zaklenutá stropem z klád, se střechou z primitivních dřevěných šindelů. Parní lázeň je známá ze slovanských zemí i z písemných pramenů, např. v Kristiánově legendě "A když tam přišel, našel ho ležícího v parní lázni, jež se nazývá v obecné řeči stuba" (Hošna 1997, 184). Lazebníci, provozující parní lázeň (calefactores stube, caldarius) jsou také přímo na dvorcích nebo přilehlých osadách doloženi celou řadou písemných pramenů v 11. i 12. století (např. CDB I, č. 55, 387, 405 a d.). 

" "

Mírně do svahu zahloubený přístřešek s doškovou střechou, pod ním je umístěn hrnčířský kruh a v sousedství je hrnčířská pec. Přístřešek je rovněž využíván pro chlebovou pec a příležitostně též jako stodola (humno).

Chlebová pec je umístěna na kamenné podestě zapuštěné do země. Vlastní pec tvoří kopule vyskládaná z jílových "cihel" spojovaných mazanicí z jílu, písku a vápna.

Oboroh je prostý přístřešek, jakýsi stoh se stříškou, která se pohybuje na čtyřech vysokých kůlech podle množství uskladněného materiálu (seno, popř. jiné krmivo pro dobytek). V blízkosti oborohu se nachází obilnice, ve které se uskladňovalo obilí. Jde o hlubokou jámu lahvovitého tvaru, vystlanou slámou (ta je připevněna ke stěnám obručemi z prutů, upevněnými ke stěnám dřevěnými kolíčky). Nad hrdlem je nízký přístřešek. 

Celou osadu obíhá kolem dokola jednoduchý plot, zhotovený jak samo slovo napovídá, z proutí vyplétaného mezi kůly. Plot není jen ohrada bránící nekontrolovanému vstupu dobytka do osady, popřípadě z ní. Je to také "zvyková, skoro právní hranice, umožňující rozdílné hodnocení činů, které se staly uvnitř ohrazení, a činů, které se staly za ohrazením. Odděluje bezprostředně osvojený prostor, v jistém smyslu tedy bezpečný prostor "zde u nás", od nejistého prostoru "tam", tedy od prostoru neosvojeného nebo jen podmíněně osvojeného, jako jsou pole, a tudíž prostoru, kde zvláště s nastávajícím večerem hrozí nebezpečí skutečná i nebezpečí smyšlená, zrozená fantazií nedostatečně poznaného světa. Plot chrání v nejširším slova smyslu, i když fakticky vážnou překážku nepředstavuje." (Smetánka 1992, s. 46)